Směnky patří mezi velmi rozšířený a zároveň oblíbený zajišťovací instrument závazkových smluvních vztahů. Pro věřitele mají směnky tu výhodu, že se peněžní sumy zajištěné směnkou nemusí domáhat prostřednictvím podávání žaloby, nýbrž mohou podat návrh na vydání směnečného platebního rozkazu. Rozkazní řízení je zpravidla mnohem rychlejší a procesně jednodušší než v případě standardního soudního řízení. Základní dělení směnek je na směnky vlastní a na směnky cizí. Osoba, která směnku vystavila, se nazývá výstavce a osoba, v jejíž prospěch byla směnka vystavena, remitent. V případě cizích směnek dále rozlišujeme směnečníka (trasát), což je osoba, která výstavci cizí směnky dává příkaz, aby za směnku zaplatila remitentovi. Výstavce cizí směnky se nazývá trasant.

zvětšit obrázek

Ve směnce musí být uvedeno označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána, bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu, údaj splatnosti, údaj místa, kde má být placeno, jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno, datum a místo vystavení směnky, podpis výstavce, jde-li o směnku cizí, navíc jméno toho, kdo má platit (směnečníka).

Ve směnce nemusí být nutně uveden údaj o splatnosti; údaj o místě, kde má být placeno a místo vystavení směnky nemusí být uveden přímo, jestliže jej lze dovodit z jiných údajů uvedených ve směnce. V případě, že směnka postrádá některý z výše uvedených údajů, mimo údaje o splatnosti a místě, kde má být placeno a vystavení směnky, je zcela neplatná.

Často věřitelé k zajištění svých pohledávek využívají tzv. biankosměnky neboli blankosměnky, což jsou směnky, které neobsahují některý z nezbytných údajů požadovaných zákonem. Nejčastěji biankosměnky neobsahují údaj o směnečné sumě a údaj o splatnosti. Věřitel pak tyto údaje dopíše až dodatečně, a to na základě dohody s dlužníkem. S ohledem na to, že biankosměnky bývají hojně zneužívány, je vhodné se podpisům prázdných směnek raději vyvarovat.

Každou směnku lze převést indosamentem (rubopisem). Směnku lze indosovat (převést rubopisem) i na směnečníka, ať přijal směnku nebo ne, na výstavce nebo na každou jinou osobu směnečně závaznou. Tyto osoby mohou směnku dále indosovat. Indosament musí být bezpodmínečný. Jakákoli podmínka, na níž byl učiněn závislým, platí za nenapsanou. Indosament je nutné napsat na směnku nebo na list s ní spojený (přívěsek). Indosament musí být podepsán indosantem (kdo směnku rubopisem převádí). V indosamentu však nemusí být udán indosatář (na koho se směnka rubopisem převádí); indosament může záležet i v pouhém podpisu indosantově (nevyplněný indosament, blankoindosament). V posledním případě musí být indosament, aby byl platný, napsán na rub směnky nebo na přívěsek.

Předloží-li žalobce v prvopisu směnku, o jejíž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení, nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Nelze-li návrhu na vydání platebního rozkazu vyhovět, nařídí soud jednání. Nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané námitky soud odmítne také tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn. Podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nepřihlíží. V rozsudku soud vysloví, zda směnečný rozkaz ponechává v platnosti, nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu. Směnečný platební rozkaz musí být vždy doručen do vlastních rukou žalovaného.

Pozn: Lhůta 15 dnů pro podání námitek nebo zaplacení požadované částky platí od 1. 5. 2013, do 30.4.2013 je tato lhůta osmidenní.

Sabina Krajíčková

Více podobných článků naleznete na www.pravnilinka.cz.

Hodnocení článku

hlasů: 0

Diskuze